Falzet a pěvecké běhy v popovém zpěvu: cvičení
· 5 min čtení
Lehký, vzdušný popový zpěv stojí na třech propojených dovednostech: čistě přeskočit do falzetu, místo abys do něj přeskřípl, rychle a přesně projít pentatonickým během a unést frázi na delším dechu, než je zpočátku pohodlné. Žádná z nich není sama o sobě těžká. Styl činí osobitým to, že všechny tři zvládneš tak, aby nebylo vidět žádné úsilí.
Tohle je průvodce zaměřený na trénink: na čem pracovat, v jakém pořadí a která konkrétní cvičení každou část trénují.
Tři dovednosti, na kterých tento zvuk stojí
Lehký popový zvuk dává přednost vzdušné výšce před mohutnou, rychlému a čistému pentatonickému pohybu před dlouhým beltingem a frázování, které se táhne přes celou linku, místo aby se lámalo na krátké nápory. Nic z toho nevyžaduje sílu. Naopak, síla tomu škodí: tlačený falzet zní namáhavě místo lehce a uspěchaný běh zní nedbale místo svižně.
Cvičení níže staví každou část zvlášť, než po tobě budou chtít, abys je spojil.
Přeskok: tvůj vstup do falzetu
Většina zpěváků, kteří „falzet neumějí“, ho ve skutečnosti umí, jenže do něj jen přeskřípnou, místo aby přeskočili čistě. Cvičení Přeskok do falzetu 1-8-1 na „u“ izoluje přesně tento přechod: začneš na nízkém tónu normálním hlasem, skočíš o celou oktávu do lehkého falzetu a vrátíš se dolů. Protože jde o oktávový skok, a ne o postupné stoupání, neexistuje nejasné mezipásmo, kde by se hlas musel rozhodovat, co udělá; je to buď hrudní rejstřík, nebo falzet, čistě.
Jakmile je skok spolehlivý, Falzet: dlouhé vysoké „u“ po tobě chce, abys tam nahoře zůstal. Je to dlouhý tón nad tvým běžným hrudním rozsahem, držený rovně na vzdušném „u“. Tady většina začátečníků zjistí, že falzet chce menší tlak vzduchu, než jaký jsou zvyklí tónu dávat, ne větší; pokud výška kolísá nebo klesá, uber dech, místo abys tlačil víc. Chceš-li si ten jeden tón vyzkoušet mimo cvičení a jen sledovat, jak se usadí, živá ladička ukazuje název tónu, odchylku v centech a živý záznam, aniž by na pozadí běželo nějaké cvičení.
Stavba pentatonických běhů
Popové běhy se téměř vždy staví z pětitónové pentatonické stupnice, ne z celé sedmitónové, a to je část důvodu, proč znějí plynule, a ne „klasicky“. V půltónech má durová pentatonika vzorec 0-2-4-7-9: žádné dva půltóny vedle sebe, což je přesně to, co z ní dělá stupnici, kterou lze rychle projít bez zakopnutí.
Začni cvičením Pentatonický běh dolů 8-6-5-3-2-1: od vrcholu vzorce rychlý sestup pentatonickou stupnicí dolů. Je to nejběžnější tvar popových běhů a vyplatí se ho nejdřív pomalu přetrénovat, než začneš zrychlovat, protože přesnost v pomalém tempu je to, co později umožní přesnost v rychlém. Potom Pentatonický běh nahoru obrací směr a končí drženým tónem nahoře, což je blíž tomu, jak se běh obvykle řeší uvnitř skutečné fráze: jako náběh na tón, který pak držíš.
Obě cvičení stoupají krok za krokem tvým uloženým rozsahem a zase zpátky, takže běhy zůstávají v mezích toho, na co pohodlně dosáhneš, i když cvičení postupuje.
Přidání ozdob a frázování
Jakmile je přímý běh pohodlný, malé ozdoby z něj dělají záměrnou součást fráze, a ne stupnicové cvičení. Obal 5-6-5-3-1, pětitónový tvar (5-6-5-3-1), je klasická popová ozdoba na konci linky: rychlý horní průchodný tón před usazením. Cvič ho dost pomalu, aby byl každý tón zřetelný, než se pokusíš, aby zněl nenuceně; obal, který je opravdu čtyřmi samostatnými tóny, zní mnohem přirozeněji než ten, který se slévá v jediné klouzání.
Dlouhé fráze a docházející dech
Druhá polovina tohoto zvuku je udržet frázi pohromadě přes víc tónů, než dovolí jeden pohodlný nádech. Dlouhá fráze na jeden nádech (12 s) je jedenáct tónů legato na jeden nádech, zhruba dvanáct sekund. To je víc než většina běžného zpívání a má to tak být: fráze popových balad jsou někdy ještě delší.
Chyba tu není přesně v tom, že dojde dech; je v nerovnoměrném utrácení vzduchu, takže poslední dva nebo tři tóny se uspěchají nebo klesnou pod tón, protože už nic nezbývá, co by je neslo. Když se to stane, řešením obvykle není „nadechnout se víc“. Je to utrácet méně vzduchu na dřívějších tónech, aby něco zbylo na konec. To je problém kontroly, ne objemu plic, a zlepšuje se opakováním právě tohoto cvičení víc než dechovými cvičeními dělanými zvlášť.
Co ti skóre říká a co ne
Každý tón v každém z těchto cvičení se hodnotí proti cílové výšce, výsledkem je zelená, žlutá nebo červená a verdikt jako příliš nízko, příliš vysoko nebo nestabilní, stejně jako kdekoli jinde v aplikaci. Falzetová cvičení a cvičení založená na klouzání, jako přeskok a běhy, používají širší toleranci než prostý dlouhý tón, protože klouzavá výška je ze své podstaty méně přesná než držená, a skóre to zohledňuje.
Co ti skóre říct nemůže, je, jestli tvůj falzet zní vzdušně pod kontrolou, nebo jen našedle a slabě, nebo jestli běh zní hudebně, a ne mechanicky. To je posouzení poslechem a vestavěný přehrávač po každém cvičení, který ti tvůj záznam přehraje s klavírem i klavírním válcem zároveň, je k tomu určený nástroj. Přesnost výšky a dobře znějící záznam nejsou totéž; skóre použij k opravě výšky a vlastní uši při přehrávání ke všemu ostatnímu.
Kam dál
Pokud ti dech dojde dlouho před dvanáctou sekundou cvičení s dlouhou frází, stojí za to několik lekcí dělat samostatně dechovou oporu: test syčení a 4 cvičení. Chceš-li víc pentatonického materiálu, až budou tato cvičení pevná, pentatonické běhy krok za krokem jdou dál k rychlejším a pestřejším tvarům běhů. A pokud tvůj hlas tíhne spíš k silnějšímu, mohutnějšímu vrcholu než k lehkému, cvičení smíšeného hlasu (mixu) trénuje styl, kterému se přeskokové cvičení z tohoto článku záměrně vyhýbá.
Většina potíží s falzetem se ukáže být potížemi s přeskokem, ne s falzetem, takže to je to, co vyzkoušet jako první v aplikaci. Program „Cesta: Pop (běhy a falzet)“ v aplikaci tato cvičení řadí do správného pořadí.