Pentatonické běhy ve zpěvu krok za krokem
· 4 min čtení
Čím je běh „pentatonický“
Běh je rychlý sled tónů, který spojuje dva body v melodii a obvykle končí drženým tónem. Většina popových běhů, od rychlého vzepětí před refrénem po dlouhý pád dolů na konci fráze, je postavena z pentatonické stupnice. Ta z běžné durové nebo mollové stupnice odebírá dva tóny, ty, které jsou od souseda vzdálené jen o půltón. Když zmizí, každý zbývající krok je celý tón nebo malá tercie. Není tu žádný půltón, o který by se hlas mohl zadrhnout, a proto jsou pentatonické běhy plynulé i v rychlosti a proto se objevují všude v popových, R&B i folkových melodiích.
Dvě pentatonické stupnice, které potřebuješ
Durová pentatonika je základní tón, velká sekunda, velká tercie, čistá kvinta, velká sexta, oktáva: pět tónů, dva půltóny od sebe, kromě dvou malých tercií. Zní otevřeně a jasně a je to tvar, který stojí za většinou stoupajících i klesajících popových běhů. Mollová pentatonika je základní tón, malá tercie, čistá kvarta, čistá kvinta, malá septima, oktáva. Stejná logika pěti tónů, jiná barva: tmavší, blíž bluesovému a R&B frázování. Počty půltónů si pamatovat nemusíš, abys je dobře zazpíval, ale znalost tvaru ti pomůže slyšet, kde v běhu právě jsi, místo abys hádal.
Nejdřív tvar, potom rychlost
Než zkusíš běh v koncertním tempu, zazpívej samotnou stupnici pomalu, tón po tónu, nahoru a zase dolů. Cvičení Durová pentatonika v aplikaci dělá přesně tohle: jedenáct tónů na jasné „ne“, každé opakování o půltón výš, dokud nedojdeš k vrcholu svého pohodlného rozsahu, a pak zpátky dolů. Tento krok nepospíchej. Běh je vždy jen stupnice, kterou už znáš, zahraná rychle. Pokud je pomalá verze rozklepaná, rychlá bude jen rozklepaná verze s menším časem si toho všimnout.
Sestupný běh: ten, který použiješ nejčastěji
Nejběžnější tvar v popu je běh dolů od oktávy: oktáva, sexta, kvinta, tercie, sekunda, základní tón. V aplikaci je to Pentatonický běh dolů 8-6-5-3-2-1, šest tónů na „je“, pět rychlých a jeden držený dole. Ber každý z prvních pěti jako vlastní malý impuls, ne jako klouzání. Častým návykem je rozmazat tóny do glissanda, protože to působí bezpečněji než se zavázat k šesti samostatným výškám. Bojuj s tímto instinktem. Klavírní válec ukáže pět krátkých bloků, z nichž každý musí zezelenat zvlášť, a klouzání se čte jako nízká, nestabilní výška napříč všemi, místo šesti čistých zásahů.
Vzestupný běh: míři na horní tón
Cestou nahoru stejných pět tónů někam vede: k drženému tónu oktávy nahoře. V cvičení Pentatonický běh nahoru je pět rychlých tónů přípravnými kroky a oktáva je cílem, držená jednu a půl doby. Typická chyba je tu jiná než u sestupného běhu: zpěváci stoupání uspěchají a dorazí pod tónem, takže držený tón začne nízko a musí se opravovat, což aplikace hodnotí jako nestabilní, ne jako vysoký nebo nízký. První pětici tónů zazpívej lehce, drž čelist v klidu a nech poslední tón být tím jediným okamžikem, kdy opravdu vložíš hlasitost a délku.
Přidej bluesovou barvu
Tři z pěti pentatonických tónů se mění, abys dostal mollovou verzi: sekunda se stane malou tercií, tercie čistou kvartou a sexta malou septimou. Jen základní tón a kvinta zůstávají tam, kde byly. Tato tmavší pětice je mollová pentatonika, zvuk za bluesovým během. Pohybuje se stejně, oktáva dolů na základní tón, ale barva je teplejší a těžší. Cvičení používá „no“, kulatější samohlásku, která se k náladě hodí. Malá tercie je tón, který zpěváci nejčastěji ze zvyku nechají ujet nahoru k jejímu durovému příbuznému, proto se vyplatí zkontrolovat ji samostatně: zpomal běh, poslechni si ten interval zvlášť a zazpívej ho jako vlastní, odlišnou výšku, ne jako odstín durové verze.
Obaly a fráze postavené ze stejných pěti tónů
Jakmile jsou přímé běhy stabilní, stejných pět tónů se vrací jako ozdoby a celé fráze. Obal 5-6-5-3-1 je malá figura, která uzavírá nespočet popových linek: rychlé dotknutí se sexty a zpět, pak dolů na tercii a domů. Rytmická pentatonická fráze dává první tři tóny stupnice do mluveného, synkopovaného rytmu místo rovného času, což je blíž tomu, jak běhy skutečně sedí uvnitř zpívaného textu. A pokud chceš slyšet celou stupnici použitou jako skutečnou melodii, ne cvičení, Amazing Grace je pentatonická od prvního tónu do posledního, s krátkými dvoutónovými melismaty, které jsou ve skutečnosti drobné běhy zabudované do melodie.
Kde se běhy kazí (a jak to opravit)
Většinu potíží s běhy pokrývají tři problémy. První, klouzání místo krokování: opravou je vždy zpomalit, dokud není každý tón samostatnou událostí, a pak postupně zrychlit. Druhý, docházející dech v půli, což obvykle znamená, že jsi začal příliš hlasitě; první tón zazpívej tišeji, než by se zdálo přirozené, abys měl dost dechu na držený tón na konci. Třetí, ztráta cílové výšky v rychlé pasáži, což se snáze diagnostikuje, než opravuje samotným sluchem. Ladička ukazuje tvou výšku jako živou linku, bez vzorce, který bys následoval, a bez skóre na konci, takže můžeš běh zazpívat v poloviční rychlosti a přesně sledovat, kde ujíždí, než ho zkusíš v plné rychlosti. Pokud trefuješ soustavně pod tónem, ne náhodně, je to samostatný vzorec, o kterém stojí za to si přečíst zvlášť; příčiny najdeš v článku proč zpíváš pod tónem.
Běhy jsou malá dovednost s krátkou křivkou učení, jakmile je tvar známý: pomalá stupnice, sestupný běh, vzestupný běh, mollová varianta a pak ozdoby postavené ze stejných pěti tónů. Pokud chceš i přeskoky do falzetu a dlouhé fráze, do kterých běhy často vedou, falzetové přeskoky a běhy navazují tady. Každý běh výše je ve free verzi Clearsing (s denními limity), automaticky transponovaný, takže tóny sedí uvnitř tvého rozsahu, zatímco pracuješ na rychlosti a tvaru.